Naše cesta do Vendolí

Naše cesta do Vendolí

Ve středu 20. 8. 2013 jsme se vydali se Světlankou – centrem denních služeb na cestu do nedaleké obce Vendolí. Chtěli jsme zde vidět výstavu zvířat, která byla nalezena opuštěná nebo nemocná. Za tím účelem byla také založena Záchranná stanice volně žijících zvířat Zelené Vendolí. Tato zvířata jsou zde umístěna podle možnosti buď v ohradách, nebo v klecích.

Jako milovník přírody a zvířat jsem prožíval radost a vděčnost za to, co jsem zde viděl. Pociťoval jsem úctu nad prací těch, kteří se na tom podílejí svojí prací a láskou. Každý to dělat nemůže, zvláště ten, který nemá k takové práci vztah. Já osobně jsem přesvědčen, že láska k práci, kterou dělám, je již sama od sebe poloviční odměna. Když o tom přemýšlím, tak vidím a poznávám, že jsme všichni od Boha vedeni soucitem ke všem živým tvorům, tedy i zvířatům. Tím bych mohl tento článek uzavřít, ale já jsem zde prožíval krásné vzpomínky na své mládí na dvoře jedné usedlosti, jednoho statku, kde bylo hodně věcí, které mi to připomínaly. Například, jak jsme chodili večer do statku pro čerstvě nadojené mléko, jak se navečer přivezl jetel na krmení a skládal z vozu, stály zde hrábě, sekačka, pluh…

Návštěva v Zeleném Vendolí, ale také v Občanském sdružení Bonanza – to byly pro mne vzpomínky s večerním hlasem zvonu kostela z vedlejší vesnice, slunce a mládí… Může se to jevit jako normální, běžné, ale tyto všechny prožité věci nás mohou ve vzpomínkách těšit, znovu můžeme prožít krásné chvíle našeho života.

 Autor článku: Otto Maruš, uživatel Světlanky – centra denních služeb