S těmi ženami a dětmi trávím nyní mnoho času. Poslouchám jejich příběhy, dotazy a potřeby, jejich obavy a strach o blízké doma. Vidím fotky a videa jejich zničených domů... někdy s nimi pláču, jindy se smějeme nedorozuměním v překladu. Každopádně setkání s nimi je vždy velmi osobní. Díky té těžké situaci vznikají hluboká pouta a není možné zůstat jen na povrchu. Co je zvláštní, necítím z nich zoufání ani beznaděj. Jsou nesmírně statečné a snaží se řešit praktické potřeby. Přijely třeba jen s jedním malým batohem na zádech a ukrajinskými hřivnami, které jim zde nikde nevymění, ale ani jednou si nestěžovaly. Mají touhu pracovat, vydělat si na živobytí a nebýt na obtíž, posílají děti do školy, školky. A jsou velmi vděčné. Neustále děkují.

 

Slíbila jsem jim, že vám jejich poděkování předám. Každému z vás, který jste jakýmkoliv způsobem pomohl, vyřizuji upřímné a velké ДЯКУЮ! (DĚKUJI) ukrajinských žen. Žen, které obdivuji pro jejich křehkou ženskou sílu a statečnost.

 

Vendula Kouřilová, ředitelka Charity Svitavy

 

PS: Za nabídky práce pro ženy budeme vděční.